Hůrky u Nové Bystřice
Už při pohledu z dáli má návštěvník dojem, že přijíždí do většího města. Vidí vícepatrové budovy, některé podobné zámečkům, což naznačuje, že obec asi byla v minulosti živá a bohatá. Přes Hůrky vede silnice k Senotínu, k Blatu a dále k Landštejnu, pěšky nebo na kole je možné dostat se do Dobré Vody a do Potočné. Hůrky jsou nejvýše položeným sídlem okresu Jindřichův Hradec.
Název napovídá, že se jedná o bývalé hornické město (jménem „Hory, hůry, hůrky“ bývala ve středověku označována místa, kde byly těženy drahé kovy). V případě Hůrek se odhaduje, že se zde těžilo stříbro už ve 12. století. První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1654.
Největšího rozmachu těžba dosáhla zřejmě v 16. a 17. století. Nejznámější byl Čertův důl (Tewlův od německého Teufel/čert) na stříbro, který roku 1530 koupil od bratrů Tewlů Adam I. z Hradce. V roce 1628 Hůrky dostal od své matky Adam Pavel Slavata z Bystřice, který v roce 1637 osadě udělil městská privilegia, povolal sem další německé horníky, kteří těžili síru a skalici. Po něm město mělo německý název Adamsfreiheit.
V roce 1870 žilo v Hůrkách 577 obyvatel německé národnosti, kteří se většinou zabývali výrobou plátna. Konaly se zde do roka dva jarmarky. Po roce 1945 došlo k vysídlení původního obyvatelstva, osídlení českým obyvatelstvem asi nebylo jednoduché, v odlehlé oblasti s drsným počasím se bez vhodných pracovních příležitostí lidem příliš žít nechtělo.
V osmdesátých letech 20. století bylo v Hůrkách plánováno otevření uranových dolů. Než mohla být těžba zahájena, došlo ke změně politického systému a od těžby bylo upuštěno. Do té doby se o oživení Hůrek staral státní statek, státní lesy a vojenská jednotka protivzdušné ochrany státu, která zde měla kasárna. Také místní škola je v současné době uzavřena pro malý počet žáků, kteří byli převedeni do školy v Nové Bystřici.
Pamětihodnosti:
- Kostel sv. Jakuba
- památkově chráněné domy čp. 2, 23, 32 a 39
- Socha sv. Jana Nepomuckého
- Nádraží úzkokolejné stanice
- na Křížovém vrchu jihovýchodně od obce stála kaple Panny Marie Bolestné z roku 1841, ke které vedla Křížová cesta (zbořena kolem roku 1955).
Zdroj: Wikipedie
